Tak poslední příspěvek jsem ukončila tím, že mám v plánu výlet do Prahy. Vlastně jsem měla v plánu výlety do Prahy dva. Ten první, o kterém jsem chtěla psát, nevyšel. Chtěla jsem jet na festival světel, který už byl v Praze druhým rokem pod názvem Signal festival. Po ČR se konal ještě např. v Brně a Českém Krumlovem pod názvem Czech The Light. Jelikož je pod záštitou CzechTourism a já tyto festivaly v Anglii dost propagovala, tak jsem se chtěla jet podívat. Jelikož jsem strávila dva víkendy po sobě ve volební komisi, byla jsem dost utahaná a bylo to takové překomplikované, prostě to nevyšlo. Tak snad už konečně příští rok.
Praha
Druhý výlet do Prahy byl naplánován s rodinkou na svátek 28. října. Jelikož se v tento významný den otevírají některé státní a vládní budovy, ale i jiné, které nejsou běžně přístupné, bylo na čase se zase do nějakých podívat. Byl tedy den otevřených dveří v Obecním domě, v Poslanecké sněmovně ČR, Senátu ČR - Valdštejnském i Kolovratském paláci, v budově Ministerstva průmyslu a obchodu a byla přístupná veřejnosti i krásná Kramářova vila na Hradčanech. Bylo nemožné stihnout všechno, takže jsme udělali předvýběr už doma. Jely jsme do Prahy hodně brzy ráno, protože bylo jasné, že se všude budou stát fronty. Hned z nádraží jsme šly do Obecního domu, kde fronta postupovala celkem rychle. Možná proto, že bylo teprve 9 hodin ráno a venku bylo na nule. Brrr, to byla vážně kosa. V Obecním domě jsme navštívily velký sál, dámské i pánské salónky. Alfons Mucha se tam opravdu vyřádil, secese se mi jako styl opravdu líbí. Všechny prostory prošly rozsáhlou a hlavně drahou rekonstrukcí, moc se toho nedochovalo, ale všude najdete přesné repliky - od nábytku po závěsy. A v hlavním sále musí být opravdu pěkné plesy. Třeba se tam jednou na nějaký podívám. Do Obecního domu se chystáme znovu příští týden, konečně navštívit výstavu šatů od návrhářky Blanky Matragi.
Z Obecního domu jsme se přesunuly metrem na Malostranskou a šly si stoupnout do fronty, tentokrát o hodně delší, na návštěvu Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát ČR. Zima byla neskutečná, takže jsme tím čekáním dost promrzly. Po asi hodině a půl jsme se konečně dostaly ke vstupu. Prošly dovnitř, ale kontrola žádná neproběhla. Potom se nás ujala průvodkyně a provedla nás hlavním sálem i dalšími salónky, viděly jsme kancelář místopředsedů a předsedy Senátu ČR. A konec prohlídky byl v hlavním jednacím sále, kde se všechno odehrává. Potom jsme navštívily ještě Kolovratský palác přes ulici, který také spadá pod senát. Tam je krásný Růžový a Zelený salónek.
Prohlídku Poslanecké sněmovny ČR už jsme nestihly, byla tam asi stejně dlouhá fronta jako do senátu, takže jsme to odložily zase na příště. Já už jsem ve sněmovně jednou byla jako malá s babičkou, ale abych pravdu řekla, moc si to už nepamatuju. Ale jelikož jsou tyto prostory otevírány každý rok minimálně dvakrát, příležitost ještě bude. Potom, co jsme se vyhly demonstraci na podporu monarchie, jsme se prošly přes Karlův most, Staromák a Václavák až k Národnímu Muzeu, kde je vyvěšen plakát Václava Havla s textem Havel navždy.
Rozhovor pro Eurocentrum Liberec
Teď trochu z jiného soudku, oslovila mě kamarádka a spolužačka, jestli by se mnou nemohla udělat rozhovor o programu Erasmus na webové stránky Eurocentra Liberec. Jelikož jsem v Eurocentru byla také na stáži, ráda jsem jí vyhověla. Oslovila ještě jednu naši spolužačku a tak mezi nás rozdělila povídání o studijním a pracovním pobytu. Já jsem absolvovala v zahraniční oba pobyty, ale byla jsem ráda, že jsem čtenářům mohla prostřednictvím tohoto rozhovoru vyprávět o studijním pobytě v mé milované Rize. Pokud si rozhovory chcete přečíst, odkaz je zde: https://liberec.eurocentra.cz/774/24808/clanek/25-vyroci-programu-erasmus-v-liberci/
Nevím, kdy bude další článek, možná z dalšího výletu do Prahy (jezdím tam nějak často poslední dobou :D) nebo možná až prostě bude čas. Teď jsem týden ležela nemocná doma, takže jsem se rozhodla, že to konečně dopíšu. Jinak mám za sebou úspěšně zorganizované 3 odborné exkurze ve firmách pro studenty TULky, na plánu mám spoustu schůzek, návštěvu divadla, pracovní pohovor a další. Navíc se mi hodně stýská po Rize a i Londýně. Na facebooku vidím spoustu akcí, co se v obou městech, které mi přirostly k srdci, dějí před Vánoci a moc ráda bych tam byla. Dokonce po loňských Vánocích strávených v Rize s rodinou, by tam nejradši jela i rodinka znova. To mě moc těší a zároveň mrzí, že to letos prostě nejde.
Velvet Revolution
Zítra na nás čeká oslava 25. výročí 17. listopadu 1989 a zároveň i datum uzavření VŠ v roce 1939. Já se budu účastnit slavnostního koncertu Marty Kubišové na půdě naší univerzity, na který nás srdečně pozval pan rektor. Takže věřím, že zazní "hymna" revoluce - Modlitba pro Martu, při které mám vždycky husí kůži. Je to důležité výročí, takže doufám, že i Vy si ho nějakým způsobem připomenete. Nezapomínejme na naši historii, je důležitá!
Žádné komentáře:
Okomentovat