Balení
Byl konec července, odjezd do Anglie se blížil a já se vrhla na balení. Byla jsem poměrně v klidu, mohla jsem s WizzAir mít až 32 kg, což je úplně úžasný v porovnání s ostatními aerolinkami. Navíc jedu jenom na dva měsíce a to by to počasí nemuselo být ještě úplně špatný. Seznam jsem měla napsaný dávno a pak už jsem jen přidávala věci, co se mi tam ještě vešly. Kufr byl i za použití vyfukovacích vaků narvaný, co si budeme povídat :D, ale bez nich by se mi tam nevešla ani polovina věcí. Každopádně bylo zabaleno a připraveno k odjezdu na letiště. Byla jsem zvědavá, kolik tedy ten kufr na check-inu bude mít, nakonec tedy 25,6 kg. Škoda kil, ale víc už se tam narvat nedalo. :D
Cestou necestou...
Svůj let, v tomto měsíci již pátý, juchů :D, jsem měla absolvovat opět se společností WizzAir a jejich Airbusem 320 z Prahy do Londýna Lutonu. Poprvé jsem letěla z Terminálu 1, takže jsem úplně nevěděla, jak přesně to chodí, jestli stejně jako na "dvojce" nebo jinak. No bylo to samozřejmě jinak. :D Šla jsem k bránám raději hned po odbavení kufru a rozloučení s rodinkou, protože jsem nevěděla, jak dlouho to bude trvat a jestli budu opravdu muset zapnout všechny elektronické přístroje, dle nového nařízení se to do UK a USA musí. Prošla jsem pasovou kontrolou (první novinka oproti "dvojce") a už jsem se ocitla mezi krámky a u gatů. Šla jsem tedy směrem k B10 a ještě si koupila v automatu vodu do letadla. A to byla chyba. :D Nějak mě ty obchůdky zmátly, že mi nedošlo, že jsem ještě neprošla bezpečnostní prohlídkou. No tak mi tu vodu zase za chvilku sebrali, nenechali se ukecat tím, že je z automatu za rohem a že je neotevřená. Tak jsem půlku vypila na místě a "s pláčem" odevzdala. :D Vyndala jsem na pás drogerii, notebook a čtečku, ale zapínat jsem je nemusela, tak nevim, co je to zase za nařízení nenařízení. :D Prošla jsem rámem a co se nestalo? Pípám! I když jsem teda neměla na sobě kovového nic. Takže ošmatávačka, sundávání bot a hle žádnou bombu ani zbraň jsem neměla. Trochu jsem byla nervózní, že si mě vzala stranou a moje taška, vyndaný notebook, čtečka a mobil byly furt na páse a já na to pořádně neviděla. No doufala jsem, že nic nezmizí, naštěstí to dobře dopadlo. Takže mírně naštvaná a bez vody jsem si stoupla do fronty na boarding a trochu mě překvapili naši spoluobčané jako spolucestující. :D Když už jsme všichni čekali v přecpaném busu před letadlem, viděla jsem vzlet toho obřího a dvoupatrového Boeingu 747 společnosti Korean Air. Nevim, jestli by mě tam někdo dostal, vůbec nechápu, jak takový obr může letět. :D Seznámila jsem se v buse s jednou au-pairkou a pak jsme si spolu i sedly v letadle, kecaly a vyměnily si kontakt, tak se třeba někdy sejdeme. :) Let byl v pohodě, pod námi bylo docela zamračeno, trochu turbulence a za 2 hodiny už jsme při západu slunce přistávali v Lutonu. Fotek jsem sice pár udělala, ale kvůli oblačnosti moc pěkné nejsou. Když jsme se ale blížili k britskému pobřeží, viděla jsem "pole" větrných elektráren v moři a že jich tan bylo. Kromě západu slunce mě přivítala taky úplně černá obloha a vypadalo to na konec světa. :D
Po přistání jsem prošla opět pasovou kontrolou, počkala na kufr a šla jsem hledat taxi. Poprvé v životě jsem jela typickým taxíkem v UK, řidič mi otevřel dveře, naložil zavazadlo, řekla jsem mu přes reprák, kam to bude a vyrazili jsme. Měla jsem trochu smrt v očích z té jízdy vlevo. Musim si na to zvyknout. :D Těch 5 minut cesty si se mnou povídal, tak to bylo milé, do té chvíle než jsem si všimla, kolik už tam naskákalo jízdné. :D Měla jsem informaci, že to bude zhruba 5 liber, no takže za pětiminutovou jízdu to bylo 8,50. No není to tady levný kraj. :D
Nový domov
Taxík mě přivezl přímo před minibaráček, kde na mě čekala spolubydlící Lito z Řecka. Trochu jsem se obávala, jak bude ubytování vypadat, protože jsem neměla fotky, a jak si sedneme se spolubydlící. Obavy naprosto zbytečné. Pokojíček je sice menší, ale útulný. Všude je čisto a můžu využít veškeré vybavení, takže jsem ráda, že nemusim nic kupovat. :) Se spolubydlící jsme si hned večer po příletu povídaly a všechno v bytě mi ukázala. Jiné zásuvky mě nepřekvapily, byla jsem připravená a měla s sebou v kufru adaptér, tak jsem se hned přes notebook mohla ohlásit domů. :) A v koupelně sice typické dva kohoutky na studenou a teplou vodu jsou, ale také modernější sprcha, u které se tohle řešit nemusí. Uff!
První den v Lutonu
Hned ráno jsme se spolubydlící domluvily, že po obědě, který mi mimochodem uvařila již večer předtím, zlatá holka, vyrazíme do města. Je to pěšky z kopce asi 20 minut, takže to byla v tom slunečném počasí pěkná procházka. Po cestě mi ukázala poštu, menší supermarket, bankomat, nádraží a už jsme byly u obchodního centra The Mall, kde je plno obchodů. Hlavně známý Primark, kam jsem hned vlezla a pořídila si triko. A mým dalším oblíbeným místem bude Poundland, kde najdete všechno za jednu libru - od kosmetiky po jídlo. Tam jsem si koupila čokoládu od Willyho Wonky, tak jsem zvědavá, jestli najdu vevnitř zlatý kupón, abych navštívila čokoládovnu. :D Udělala jsem menší nákup jídla v Tescu a vyrazily jsme na cestu domů. Bylo mi řečeno, že autobusy moc v neděli nejezdí, takže budu chodit pěšky asi častěji. :D Takže si budu muset vážně zvyknout na ježdění vlevo. Přijde mi to zatím vážně hodně divný, hlavně na kruháku. :D Trochu mě ta cesta do kopce s nákupem unavila, takže jsem pozvání na večerní kino musela odmítnout. Přece jenom musim se připravit na zítřejší první den v práci! Každopádně zatím se mi tu líbí moc! A už mám naplánovaný první výlet! Juchů! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat