Po dopsání souhrného článku o Rize mě napadla spoustu dalších věcí a zajímavostí, o které bych se s Vámi chtěla podělit. Možná, že předchozí dva články byly vyčerpávající, možná ale ne. Pro ty, kteří se chtějí ještě o Lotyšsku či Rize dozvědět víc, je tady ještě článek tento.
Nová knihovna a připomínka historie
V lednu 2014 se v Rize otevírala nová budova Národní knihovny, která byla postavena na břehu řeky Daugavy. Je to velice moderní stavba a zaujme Vás už z dálky. Jelikož v roce 2014 je Riga European Capital of Culture konalo se a stále koná spoustu akcí. Jedna z nich se konala právě v souvislosti s otevřením nové knihovny. Byl vytvořen tzv. Chain of booklovers (Řetěz milovníků knih). A co to znamená? Obyvatelé Rigy, turisté, děti i dospělí i dokonce pan prezident - ti všichni utvořili řetěz od budovy staré knihovny do knihovny nové. A místo toho, aby se knihy naházely do kamiónů a do nové budovy se pouze převezly, prošly všechny knihy jednotlivě rukou všech účastníků. Všichni s nadšením pomáhali do své nové knihovny knížky přemístit a velkým mrazem se rozhodně nenechali odradit. Tahle aktivita mě prostě hrozně chytla za srdce. Tohle by se u nás prostě nikdy nestalo, ani by to asi nikoho nenapadlo. A musím také poznamenat, že žádná kniha se neztratila ani neponičila. A proč zrovna řetěz? Je to připomínka politického protestu z roku 1989 s názvem Baltic way (Baltský řetěz), kterým se státy Pobaltí připojily k protestům proti okupaci Sovětským svazem. Odhadem dva milióny lidí vytvořily lidský řetěz dlouhý přibližně 600 km s cílem ukázat soudržnost tří pobaltských národů a vyjádřit snahu o osamostatnění a boj za svou suverenitu. Jen si představte 2 miliony lidí, které se v době bez internetu či mobilních telefonů sešly a stály společně ruku v ruce s jediným cílem. Prostě wow!
Proclamation Day of the Republic of Latvia
Vlajky na každém kroku, vojenská přehlídka, proslov prezidenta republiky u Pomníku svobody, MHD zdarma a ohromný ohňostroj. To je jen slabý výčet toho, co jsem v tento den v Rize zažila. Ale moje zážitky se zřejmě nedají srovnat s tím, co za emoce mají Lotyši v tento den. V listopadu Lotyši slaví dva dny - výročí 18. listopadu 1918, kdy byla prohlášena nezávislost Lotyšska a vznikla tak první republika a zároveň začala válka, ve které o tuto nezávislost bojovali s ruskou armádou. Připomínají si rovněž tzv. Lāčplēsis Day, výročí 11. listopadu 1919. V tento den lotyšská armáda vypudila ruskou armádu z Rigy a získala tak pod svou kontrolu hlavní město. Tento významný den je pojmenován po bájném hrdinovi, který měl medvědí uši a ohromnou sílu a který se stal symbolem hrdinství a oddanosti státu. Tento významný den se pokládají svíčky a vzdává se hold padlým vojákům.
Zážitek v kině
Nejlepší kino, v jakém jsem zatím byla. A nebylo to ani kvůli filmu, slevě na vstupném nebo promítacímu sálu. Neskutečná na tom kinu byla prodejna občerstvení neboli lotyšsky popkorna kafejnīca. Akorát tohle nebyl jeden bar jako v ČR, ale celé patro. Mohli jste si cokoli nabrat samostatně a potom jít k pokladně zaplatit. A výběr? Cukrová vata, popcorn sladký a slaný již připravený v různých velikostech, popcorn s netradičními příchutěmi, ledové tříště, různé nápoje - nealko, káva i dokonce pivo, různé druhy bonbónů. No neskutečný, člověk nevěděl, na co má dřív chuť. :) Připomnělo mi to Karlíkovu továrnu na čokoládu nebo tu scénu z Harryho Pottera v Prasinkách. No prostě mňam! Nebyla jsem zatím v USA a tím pádem ani v pravém americkém kině, takže třeba tam je to normální. Ale naše česká multikina na tohle rozhodně nemají ani náhodou.
Jak nám začala hořet loď...
Když budete v Rize, určitě si nenechte ujít projížďku lodí po kanále až na řeku Daugavu a zpět. My jsme vyrazili hned na začátku pobytu, protože jsme chtěli využít krásného počasí. Začátek projížďky je v parku vedle Pomníku svobody. Okružní jízda trvá cca jednu hodinu a kapacita jedné malé dřevěné lodičky je 12 lidí. Projížďku jsme měli však i trochu dobrodružnou. Když už jsme byli kousek od nástupního místa a projížďka měla končit, začalo něco hrozně smrdět a pak i kouřit. To něco byl "jenom" motor. :D Pan kapitán si ale ničeho nevšiml a anglicky se zrovna s námi vybavovat nechtěl. Když mu pak motor vypadl úplně, otočil se a zjistil, co se děje. No už se motor nenahodil, takže jsme zůstali trčet uprostřed kanálu. Naštěstí loďka byla ještě trochu v pohybu a kolega na nástupišti nás něčím přitáhl. Vystoupili jsme a všichi pracovníci se na lodičku vrhli a začali jí spravovat. Evidentně prostě loďka nezvládla "nával" Erasmus studentů. :D No další zajímavá zkušenost, ale určitě se nebojte a na projížďku vyražte. Uvidíte všechna důležitá místa, která kanál a Daugavu obklopují a ještě si užijete romantickou či v našem případě dobrodružnou projížďku. Stojí to za to!
KHL a Jožin z Bažin
O Kontinentální hokejové lize (KHL) a domácímu týmu Dinamo Riga jsem se již zmiňovala. Lotyši jsou opravdu hokejovým národem stejně jako Češi. Jen pokřiky a barvy se liší. Lístky na KHL nevyšly draho a pro studenty byla navíc ještě sleva, takže jsem byla celkem na třech zápasech. Vždycky jsem se zeptala ostatních Erasmáků, jestli by nechtěli vyrazit, takže jsem se opět stala hlavním organizátorem. Asi mi to je prostě souzeno. :D No nevadí, většinou nás šlo opravdu hodně, takže jsme si vytvořili takový Erasmácký fanklub. Byli jsme na zápase Dinamo Riga x Dinamo Moskva, Dinamo Riga x SKA Petrohrad a konečně po Vánocích i na zápase Dinamo Riga x HC Lev Praha. V KHL hraje spoustu českých hráčů, takže v každém zápase jsem měla možnost nějakého vidět hrát. Za Rigu chytá jako dvojka Jakub Sedláček, za Petrohrad hraje Salák a Červenka a ve Lvu je těch Čechů samozřejmě víc. Fandila jsem domácím, až do posledního zápasu, kdy jsem prostě musela jako Češka fandit Lvu. Trochu mě zklamalo, že tam nebyli žádní čeští fanoušci nebo alespoň jsem neviděla jedinou českou vlajku, kromě té naší jediné. Trochu nebezpečné bylo sedět s ní mezi samými Lotyši, ale jelikož Riga skoro celou dobu vedla, nebyl žádný problém. Ovšem do okamžiku, kdy Lev začal skóre otáčet. Maskotovi Rigy se ta naše vlajka taky moc nelíbila, takže se mi jí pokusil sundat. Bez úspěchu. :D Když už nastupovali hokejisté k závěrečné třetině, tak začala hrát další písnička, ale ne jen tak ledajaká. Narvaná Aréna Riga si vyslechla písničku Jožin z Bažin a já dostala hrozný záchvat smíchu, protože tuhle písničku jsem vážně nečekala. :D Vzala jsem vlajku, stoupla si a začala mávat a zpívat. No koukali na mě všichni jako na blázna. Ostatním Erasmus studentům, kteří nebyli z ČR, jsem musela samozřejmě vysvětlit, že je to "czech funny song". No Lev nakonec vyhrál, takže jsme se asi radovali jediní v celé aréně, ale k žádnému konfliktu nedošlo. Pojistila jsem si to přece jenom tím, že jsem si na konci od kamaráda půjčila šálu Dinama a tu si hodila kolem krku. Jistota je jistota. :D Každopádně atmosféra na každém zápase byla perfektní a trochu mě potěšilo, když jsem já holka, musela klukům vysvětlovat pravidla. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat